Poprvé spolu do kopců!
  Růžohorky, Krkonoše / březen 2020

Znáte to, takovej ten výlet, kdy se ještě neznáte, ale víte, že přeci nebudete trávit čas někde uvnitř, schovaní a nepohybliví. Ostatně takový byl původní plán – strávit náš první společný víkend někde (a nějak) aktivně.

Popravdě to začalo ještě aktivněji, než si kdokoliv z nás myslel. Kuba si vzal na starosti obstarání ubytování. Prý v tom dominuje. Po čtyřech rande (večeře, plavání, cestovatelský festival a sauna) jsem mu vlastně i věřila 🙂 Jenže první zrada nastala už na parkovišti, když jsme se zorientovali, že naše ubytování je od auta, které necháváme dole ve Velké Úpě, asi 2 km přímo do kopce.. První myšlenky byly asi takové: „Asi není moc dobrej v mapách?“, „Asi mě chce fakt otestovat, jak rychle vyjdu s krosnou a lyžemi tenhle krpál? Bude mi měřit čas a sledovat rychlost kompletního zrudnutí?“. Popravdě už nevím, v jakém pořadí 🙂

Doteď ale na tenhle legendární víkend vzpomínáme, oba dva, ač neříkám, že jednoznačně s pozitivními reakcemi 🙂

Další srandy začaly, když jsme viděli náš pokoj v reálu. „Co asi přesně myslel tím, že v obstarávání ubytování dominuje?“ No, kam utéct stejně není, a kdo říká, že se nějaký další víkend musí ještě opakovat? Tak se prostě uvidí.

Vidělo se třeba tak, že paní ubytovatelka byla velmi zkušená ve hře na schovávanou, myšleno před svými hosty, takže když jsme se po pěším průzkumu okolí vrátili, v čase večeře přesně věděla, do jaké části ranče se schovat, abychom ji – nedej bože – nerušili od televize a nedožadovali se nějakého toho teplého jídla. Nezbývalo nám tedy než znovu sejít celou stráň a nakonec vyškemrat v jediné otevřené restauraci grilovaný hermelín. Ač jsme měli pocit, že jsme byli „zachráněni“, při placení se nám protočily panenky, když chtěli za jediné jídlo, které nám byli ochotni naservírovat po zavření kuchyně, asi 120 Kč. A to bylo jinak asi jen kolem 21:00, sobota, no zhejčkaní Pražáci.

Ale něco k těm výletům a sportu!

Kuba běhá. A to hodně. Nebo teda hodně dlouhý vzdálenosti. Já mám ráda různé sporty, ale rozhodně se u mě nejedná o nějakou nadstandardní výkonnost, prostě tak pro radost a od každýho něco. Ale jestli by něco dominovalo u mě, tak by to byly běžky.

A na ty jsme teda vyrazili! Spíš tak zlehka, na seznámenou, nebudeme se přeci hned nějak závodně přetahovat! 🙂 (Samozřejmě nesmysl, Kuba je hodně soutěživý typ a nevynechá žádnou příležitost to v příhodný moment připomenout.)

Jako skejtař jsem nicméně i v hlubokém sněhu měla oproti Kubově klasice s chlupem navrch. Dali jsme menší okruh kolem Pěnkavčího vrchu a pak jsme se jali hledat nějaký vhodný cíl, kde bychom se ohřáli a nadlábli. Takže jasná volba byla Růžohorky. Ta vyhlášená chata pod Sněžkou. A vlastně právě tam si myslím, že jsme si potvrdili, že jsme stejného založení. Toho sportovního i jídelního 🙂

Na Růžohorky (1 280 m n. m., web: https://www.ruzohorky.cz) se chodí na knedlíky. Ty mají ostatně prakticky na každé krkonošské boudě a aspoň já osobně beru borůvky za velký místní symbol a taky platí, že za život jsem podle mě snědla plus mínus tuny borůvek v jakémkoliv provedení. Když jsme tehdy vešli do úplně přeplněné chaty, zmáčení a zpocení, fakt jsme se těšili na jakoukoliv židli. Povedlo se to u nějakého stolu se zdejší dámskou jízdou (jj, to covid po Evropě teprve tak pokukoval). Doteď si pamatuju, jak jsem se podivovala, co všechno zvládly sníst 🙂 My si dali polévku (myslím, že bramboračka?) a pak právě knedlíky napůl (jedna z hlavních výhod života ve dvou je podle mě možnost si dobroty a vlastně cokoliv dělit!).

Ale nebyli bychom to my, pokud by se tam nezjevila nějaká další sranda. Teď to byla hotovost. Hotovost, kterou prostě člověk nosí u sebe míň a míň (že jo?). Takže naše první společná návštěva horské boudy vypadala tak, že jsme lovili ze všech kapes jakýkoliv koruny, eura, cokoliv. Brali totiž naštěstí cokoliv 🙂 No co vám budu povídat, dali jsme to dohromady a užili si naše první společný borůvkový knedlíky! (a nakonec zbylo i na pití :))

Kdo z vás si na růžohorské knedlíky ještě nevyšlápl, skoro Vám to závidím, že máte tenhle parádní zážitek ještě před sebou 🙂

Jakmile jsme knedlíky pokořili a trochu strávili, ještě jsme si pak zajeli kus na Růžovou horu a ještě trošku dál, abychom vyhlédli na Sněžku, ale o výšlapu na ni zase příště.

Naposledy jsme se ještě vytočili při snaze o zaplacení parkovného při odjezdu dole v Úpě – resp. snaze doložit, že ho platit nemáme, a poté, co jsme se tam se všemi pohádali, jsme vyrazili vstříc našemu společného životu 🙂 Za tenhle víkend jsme totiž zjistili, že zvládáme operativně vyřešit nedostatek hovosti, riziko jít spát bez večeře, náběh na migrénu i výšlapy do kopce s bagáží a první společné běžky, a to se zdálo jako dobrej start.

Informace:

Start	Cíl	Přes
Velká Úpa	Velká Úpa	Pěnkavčí vrch, Růžohorky
Počet km	Převýšení	Datum
14,4	480 m	08/03/2020

NB. Pro účely spuštění tohoto blogu jsme si řekli, že bychom mj. měli vyrazit na ty Růžohorky na knedlíky zase znovu — ať si to připomeneme a potvrdíme si, že tu hned od začátku nekecáme 🙂 A jo. Pořád dobrý, květen 2022..