Nejsem zrovna spolehlivý pamětník, nicméně je třeba říct, že si ”roky” nepamatuju, že by leden byl takhle na blátě jako na začátku roku 2023..
Po kilometrech pláče v dětství, že je mi zima, necítím nohy, případně, že ty taťkovy ”zkratky” jsou nějaký dlouhý🙂 jsem si našla cestu zpět k běžeckému lyžování v dospělosti – pomohla tomu hlavně nálož pracovního stresu, kterou s sebou profesní život přinesl. Pohyb v zasněžený krajině, víkendy mimo město, zátěž pro celý tělo, rozparáděný plíce se zmrzlým nosem a nával endorfinů.. vlastně to umí být hodně blahodárný, někdy i meditační 🙂 Aspoň pro mě. (A to jsem ještě nezačala o těch motivacích externích, těch v podobě starých horských chat s rampouchy, horkým kyselem a borůvkovými knedlíky.. ale hezky postupně :))
Pokračovat ve čtení „Čekáme na sníh.. a těšíme se na běžeckou stopu! Krkonoše, Jizerky„