Jak narušit každodenní běžeckou rutinu? Třeba tím, že se člověk během tří dnů proběhne mezi dvěma podhorskými městy a vezme to oklikou po hřebenech. Potřeboval jsem si po několika závodech, které se nepovedly úplně podle představ, ověřit, jak na tom vlastně jsem, a oprostit se od každodenního tlaku tréninkového plánu a od vlastních očekávání.
S kamarádem (Matějem) jsme tak naplánovali pohodovou trasu přes Jizerské a Krkonošské hřebeny s přespáním na horských chatách. Jako start se nám nejlepší jevil Liberec, kam jde pohodově dojet autobusem přímo z Prahy, a jako cíl jsme vybrali Pec pod Sněžkou, odkud se zase člověk snadno dostane autobusem zpátky do Prahy 🙂 Celkové parametry této třídenní trasy činily: 82 km, 2 949 metrů nahoru a cca to samé dolů.
V pátek ráno jsme tedy sbalili batohy a vyrazili směr Liberec. Na tři dny jsem se poskládal do běžecké vesty/batohu inov8 Race Ultra Pro 2in1, která pojme celkem cca 15l + lahvičky a kapsy vpředu.
Obsah mého batohu
- lékárnička (tejpy, náplasti proti puchýřům, obinadlo, Ibalgin, Imodium, záložní peníze)
- izotermická folie
- toaletní papír + vlhčené ubrousky
- náhradní sada běžeckého oblečení (triko, kraťasy, boxerky, ponožky)
- oblečení každý den po doběhu + na cestu autobusem zpět, abychom nesmrděli spolucestujícím (kraťasy, triko, boxerky na spaní)
- mikina, rukavice, čepice
- nepromokavá bunda
- energetické tyčinky + iontový nápoj
- peníze a doklady
- hygiena (sprchový gel, kartáček, tablety na čištění zubů)
- 3x soft flask s vodou/iontovým nápojem
- 1x filter na vodu
Jídla jsme příliš nebrali, myšlenka byla otestovat horské chaty se vším všudy, tedy včetně místního gastra 🙂
1. den: Liberec → Jizerka
Hned po výstupu z autobusu v Liberci jsme si řekli, že před během je potřeba se řádně posílit. Naše první kroky tak směřovaly do Liberecké „lehce hipster“ kavárny Mikyna na kvalitní kafe a carbs (aka dortík). Ať nám to dobře běží.
Naším cílovým místem pro první den byla chata Pešákovna na Jizerce. Protože ale během celého dne krásně svítilo sluníčko (čti: bylo vedro jak v ***), cestou jsme otestovali dvě místa typické hlavně pro běžkařskou sezónu: Knajpa a Smědava. Pár Birellů a Kofol nás postupně nakoplo do dalších kilometrů a svlažení v řece taky mělo něco do sebe 🙂
Ubytování a hlavně gastro na Pešákovně je takové…svérázné. Klobása servírovaná ve „fancy“ stylu ozdobená rukolou Matěje spolehlivě poslala pod stůl. Můj dezert ála meloun měl s melounem společné akorát barvy – růžová, bílá, zelená. Ale majitelé a obsluha skvělá a jídlo vlastně bylo nakonec chuťově docela OK. Snídaně formou bufetu pak také neurazila. Chatu se snaží postupně rekonstruovat a třeba sprchový kout je zde úplně nový, takže si horkou sprchu po doběhu člověk pořádně užije.
2. den: Jizerka → Novopacká bouda
Po tom, co jsme ráno v Pešákovně vybílili ranní snídaňový bufet a zlepšili si tak návratnost investice do tohoto ubytování, nás čekala krásná hřebenovka s cílem na Novopacké boudě. Na druhý den se počasí už umoudřilo, takže jsme neměli pocit, že běžíme v sauně. Kilometry tak ubíhaly skoro samy.
Ale protože naším plánem bylo i otestovat místní gastro a celou trasu si maximálně užít, zvolili jsme si jako mezizastávku Harrachov, protože se nacházel přesně v půlce dnešní etapy. Problém Harrachova je, že to je taková celá jedna velká turistická atrakce. Báli jsme se tedy, že tam nenajdeme žádnou dobrou kavárnu s kvalitním dezertem. Nakonec se zadařilo a rozhodně doporučujeme v Harrachově navštívit Rustico café. Nemá žádný web, je to mimo centrum, ale kafe dobré, dezerty jsou poctivé a atmosféra doslova rodinná 🙂 Oáza klidu a pohody v jinak turisticky exponovaném Harrachově.
Z Harrachova jsme vypálili tempem rozvážné želvy zpátky na hřebeny směr Novopacká bouda. Novopacká bouda patří ke komplexu čtyř chat: Moravská bouda, Špindler (pozor, neplést se Špindlerovka), Dvořákova bouda a už zmiňovaná Novopacká. Všechny boudy zde vlastní jeden majitel. V době našeho doběhu bohužel na Novopacké boudě probíhala rekonstrukce kuchyně, tak jsme byli posláni na Dvořákovu boudu. A to byl opravdu gastro zážitek. Bez ironie. Ceny jak z před 10 lety, kvalita jídla úžasná, porce poctivé a obsluha parádní. Snaží se dělat i lehce moderní jídla (thajská), takže je opravdu z čeho si vybírat. Pokud se budete pohybovat v okolí, rozhodně doporučuji. Jejich specialitou jsou pak sladké sejkory, které nevynechejte 🙂
Samotné ubytování na Novopacké pak ani nenadchne, ani neurazí. Jediné, co ohromí, je skvělý výhled do okolí. A to i z venkovního horkého sudu, který jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet. Sud každopádně obsahuje i držáky na drink, tak pokud tu budete s partnerkou či partnerem, večerní romantika zaručena.
3. den: Novopacká bouda → Pec pod Sněžkou
Poslední etapu jsme zvolili krátkou, abychom stíhali rozumně autobus zpět z Pece do Prahy. Po ranní žranici jsme se tak jali ukrajovat kilometry. Dnes nás čekalo zároveň několik krkonošských highlightů: Labská bouda, Luční bouda, Sněžka, Růžohorky, tak jsme museli všechno stihnout.
Na zastávce na Labské jsme se lehce posilnili a doplnili tekutiny + já jsem potřeboval ošetřit puchýře. Propíchnutí a zalepení situaci víceméně vyřešilo a mohl jsem pokračovat dál. Další zastávkou pak byla Luční bouda, kde jsme si za nekřesťanské peníze dali Colu a zaplatili nově u samoobslužných automatů. Na Luční nově přibyla možnost, že si člověk i sám načepuje pivo a zaplatí (s příslušnou přirážkou). Seznali jsme, že Luční a Labská bouda už nemají takovou atmosféru a jen parazitují na turistech, kteří na nich často končí a nepokračují na menší chaty, tudíž napalují ceny až nehorázným způsobem a kvalita jídla tomu neodpovídá.
Sněžky jsme se dost báli, protože bývá často přeplněná, a cesta zejména z Polské strany je často o tom si ji mezi lidmi proklestit hůlkami. K našemu překvapení se to ale docela dalo a poměrně rychle jsme tak byli nahoře. Rychle jsme udělali foto a utíkali dolů směr Růžohorky. Na Růžohorkách jsme doplnili tekutiny malinovkou a začali klesat směr Pec.
V Peci jsme ještě potřebovali vyřešit zásadní běžecký problém. Jak na to, abychom tři následující hodiny nesmrděli cestujícím v autobuse. Hledali jsme tedy veřejné sprchy, ale „bohužel“ jediná možnost, jak se vykoupat, byla ve wellness centru, kde zkrátka v ceně byla i sauna. Tak co se dá dělat. „Museli“ jsme tedy do sauny, abychom se mohli osprchovat. Tuto překážku jsme statečně zvládli a mohli tak čistí usednout do autobusu. Tam jsme měli poslední poznatek: autobusy z Pece do Prahy jsou v neděli odpoledne/večer beznadějně vyprodané a jako zázrakem se nám podařilo sehnat na poslední chvíli ještě dvě místa. Doporučuji tedy s nákupem jízdenek příliš neotálet.
Cesta autobusem z Pece pak byla lehký adrenalin sám o sobě, kdy autobus po dálnici sem tam kličkoval. Ale dojeli jsme naštěstí živí a zdraví do Prahy. Ale říkal jsem si, že dát si pivo před cestou (Matějova taktika), nebyl možná špatný nápad 🙂
Informace:
| Start | Cíl | Přes |
|---|---|---|
| Liberec | Pec pod Sněžkou | Pešákovna, Novopacká bouda |
| Počet km | Převýšení | Datum |
| 82 | 2 949 m | 05/08/2022 |
GPX taháme z našich hodinek, takže trasy jsou velmi autentické – včetně všech potřebných zastávek, zacházek a obcházek 🙂
