Zapomenuté hory neboli Rychlebské hory jsou mým srdcovým závodem. V roce 2018 jsem tu na 46km verzi trasy propadl ultraběhání a od té doby jsem pravidelným účastníkem. Letos jsem zlanařil i Zuzku. Nechala se strhnout slibem krásných podzimních steziček a výhledů 🙂 Zatímco já se potřetí chystal na 76km verzi, Zuzka se rozhodla, že poběží střední (46 dlouhou) verzi.
Už tradičně jsem se v sobotu v 7:00 postavil na start, kam mě doprovodil kamarád Matěj, zatímco Zuzka a kamarád Dan se chystali na start své trasy. Předpověď počasí slibovala polojasno s mírným deštěm, těšil jsem se tedy na krásné výhledy a scenérie. Hned od startu jsem se dostal do pohodového rytmu. Především díky tomu, že startujících na tomto závodu není mnoho a člověk se tak nemusí probíjet nebo stát „fronty“ do kopců jako na některých mnohem populárnějších závodech (velké díky organizátorům, kteří se nesnaží závod „nafukovat“!).
Po první hodině běhu jsem trochu „vystrašil“ svůj support, protože jsem během závodu zjistil, že fáborky vedou trochu jinak než navigace v hodinkách, tak jsem s obavami o Dana, pro kterého to byla prvotina, raději zavolal, aby se řídil primárně značením na trase. Protože můj letošní rok byl ve znamení několika DNF (nedokončených závodů), asi si Matěj myslel, že mě chudák bude muset jet někam vyzvednout 🙂
Ale mě se naopak běželo dobře, známá trasa krásně ubíhala, ani stoupání sjezdovkou na Czernici (cca 26. kilometr) se nezdálo tak těžké jako v předchozích ročnících. Cítil jsem silný, plný energie, a bavil jsem sám sebe. Po Czernici se startovní pole tak roztrhalo, že většinu času jsem běžel sám.
Na hřebenech se usadila velká mlha a bylo zřejmé, že ze slibovaných výhledů nic nebude. Protože 46km trasa vedla zčásti stejně jako naše, věděl jsem, že tudy půjde i Zuzka. Tak snad mi v cíli nevynadá, říkal jsem si 🙂
Plný sil jsem doběhl na druhou občerstvovačku (38. kilometr), rychle doplnil vodu, popovídal se skvělými dobrovolníky, a běžel dál. Věděl jsem, že mě čeká úsek, kde se jde přímo strmou strání dolu k vodopádu – je to nejtechničtější úsek, mimo cestu, prostě kros 🙂 Úsek jsem zvládl poměrně dobře a doběhl jednu větší skupinku závodníků.
Čekal mě potom cca 8 km dloouhý táhlý výstup zpět k občerstvovačce. Touhle dobou jsem už věděl, že moje první varianta jídla (energetické chews Skratch) nefunguje a že musím přejít na záložní verzi, kterou byla flaštička s vodou a energetický nápoj Tailwind v kofeinové variantě. Ale protože jsem byl v ráži, že jsem dohnal větší skupinku, nechtěl jsem zastavovat a ztrácet minuty rozpouštěním Tailwindu ve vodě. A to se ukázalo jako velká chyba.
Poslední 4 km do kopce k občerstvovačce byly jedny z nejnáročnějších, které jsem absolvoval. A taky jedny z nejpomalejších. Zároveň jsem tou dobou věděl, že pod 12 hodin závod mít rozhodně nebudu a v hlavě jsem si myslel, že loni jsem ho uběhl za 12:45. To mojí krizi znásobilo a říkal jsem si, že rok náročného trénování mě asi nikam neposunul a že se na celý běhání vykašlu 🙂 Zároveň jsem byl ale odhodlán na občerstvovačce problémy vyřešit, protože byla varianta, že doženu Zuzku na její trase, na kterou jsme se později napojovali.
Na občerstvovačce jsem věděl, že se musím zmátořit. Dal jsem si limit 10 minut, kde zkusím alespoň trochu něco sníst, připravit si Tailwind a vyrazím. To se podařilo. Poměrně rychle jsem zregeneroval (v rámci možností) a vyrazil. Vidina, že můžu dohnat Zuzku a Dana, mě docela nakopla, a zároveň jsem se cítil zase zpátky při síle. „Tak sice nebudeš rychlejší než loni, ale závod sis šel užít. Navíc budeš za losera, až to Zuzka s Danem uběhnou a ty zas ne.“
Zrychlil jsem a poměrně překvapivě jsem na krásné hřebenovce začal dohánět nějaké další běžce. V hlavě jsem počítal, kde je asi Zuzka: „pokud by šla průměrně 4.5 km, bude cca 3 km přede mnou, to bych jí mohl stihnout.“ Ale Zuzka stále nikde, to mě naplňovalo radostí a pýchou, protože to znamenalo, že svůj limit trasy (11 hodin), má velkou šanci stihnout. Z tohohle nadšení jsem čerpal energii i já.
Takhle jsem doběhl na poslední občerstvovačku, kde už byla párty a zpěv pod taktovkou skvělého Team Jeseníky v plném proudu stejně jako loni. Dobrovolníci si mě pamatovali z loňska, tak říkám „letos jsem asi rychlejší, letos jsem doběhl za světla.“ Byl jsem ale rychle vyveden z omylu „nooo, loni to bylo pozdějš, tak se stmívalo dřív“. „Aha, tak dík…“ :-)) Koukám na hodinky a vypadá to, že čas budu mít fakt asi stejný jako loni. No co. Teď už je to jen vlnitý seběh, s několika málo prudkýmí kopečky, tak to prostě povalím, co to půjde. Cíl byl nenechat se nikým předběhnout.
A docela to šlo. Cobydup (na moje poměry) jsem byl na předposlední kontrole (kontroly na tomto závodě jsou klasické – cvakací kleště), kde kleště bohužel nějaký horlivý závodník urval. Snažil jsem se aspoň zbytkem kleští označit něco na čísle, a běžel jsem dál. V kapse mi cinkla SMS. „To je asi Zuzka, že je v cíli.“. To mě nakoplo a nabilo energií.
V klikaté serpentině těsně před cílem jsem předběhl ještě několik závodníků a s vidinou cíle jsem zrychlil. Cca 50 metrů před cílem vidím Matěje a Zuzku, jak si to někam štrádují. „Ahoj!“. „Jé hele, Kuba!“. A za několik málo sekund jsem proběhl cílem v čase 12:38 („hmm, jen o 7 minut rychleji než loni, ale tak cajk, cítím se aspoň silně i po doběhu“). A následoval medailový ceremoniál pro Dana, pro kterého to byl první ultraběžecký křest, a pro Zuzku, která s časem 10:02 překvapila úplně všechny!
Zbytek večera jsme si užili ve skvělé společnosti a na svůj ne úplně dobrý výsledek jsem zapomněl. „Trasu jsem si aspoň užil a většinu času jsem měl plno sil a energie, tak ten trénink aspoň k něčemu je.“.
Druhý den jsme se Zuzkou dorazili domů a chystal jsem se svůj diplom s časem přidat na svojí výstavku medailí a volám na Zuzku: „Jéééé, já jsem se meziročně zlepšil o 70 minut! Jsem to loni běžel za 13:45!“.
Druhá vlna pozávodní euforie tak proběhla mým tělem z nadšení, že tvrdý trénink celý rok je vidět. A že to je skvělý příslib do dalších projektů 🙂
Zajímá Vás, jak stejný závod prožívala Zuzka?
Informace:
| Start | Cíl | Přes |
|---|---|---|
| Račí údolí | Račí údolí | Hraničky, Czernica, Bielice, Nýznerovské vodopády |
| Počet km | Převýšení | Datum |
| 76 | 3 352 m | 15/10/2022 |
GPX taháme z našich hodinek, takže trasy jsou velmi autentické – včetně všech potřebných zastávek, zacházek a obcházek 🙂
